Jsem přesvědčena o tom, že smrt je náš největší strašák. Bojíme se jí a všechno, co je jen trochu neznámé, potřebujeme mít podepřené vědou. A co se nedaří zodpovědět vědou, to neexistuje. Je to vymyšlené.

Smrti se bojíme právě proto, že je to naše velká neznámá.

Všechny nás čeká, ale odsouváme ji, protože nastane až jako poslední, tak proč ji řešit?

Jenže to má háček. Přemýšlíme nad ní podvědomě, ani o tom nevíme. Stejně, jako o spoustě myšlenek, které k nám proudí. A podle toho pak žijeme, ve strachu.

Co se stane, až umřu? Zakopou mě pod zem a bude konec, tma? Všechny vzpomínky, majetek…Všechno zmizí? Budu něco cítit, až umřu? Bolí umírání?

Tolik otázek a žádná odpověď.

Světlo na konci tunelu, je podle vědců pouze výboj mozku, a pak nás nejspíš čeká jen ta tma. To jsou hrozné myšlenky, že? Způsobují nám tolik úzkosti. Přesto je všichni máme, i když o tom nemluvíme. Většinu času se je ale snažíme potlačovat. Není to totiž příjemné přemýšlení.

A teď si představ, že umírání někdy bolí, ale jen na chvíli. Že po smrti cítíš pouze bezpodmínečnou lásku a pocit naplnění. Že hromadění majetku bylo zbytečné stejně, jako ta velká honba za penězi, která nás následně měla udělat šťastné. Že tělo, které jsme tolik soudili, bylo pouze nástrojem, protože s námi dál nešlo. Zjistili jsme, že tělo nikdy nebylo naše podstata.

Představ si, že všechno, co se nám během života dělo, mělo a má svůj důvod. Vždycky nás to totiž mělo něco naučit. Představ si, že jediné, co jsme měli během života, a co si bereme s sebou, je pouze přítomný okamžik. A že se se všemi tvými blízkými, kteří odešli dříve, než ty, znovu setkáš.

Proč se teda více nesmát? Proč si život více neužívat?

Představ si, že všechny tyhle představy, jsou pravda. Spousta lidí, kteří umřeli a vrátili se, zažili přesně tyhle představy. Vědci tyto NDE (near-death experience) zážitky zkoumali a stále se jimi zabývali, ovšem všechno vysvětlit – z vědeckého hlediska, se jim nedaří.

 

Neznamená to, že si zážitky tito lidé vymysleli. Znamená to, že věda není všechno, a je to tak v pořádku. Znamená to, že ze smrti nemusíme mít strach. Pokud tomu totiž uvěříme a přestaneme se bát, náš život bude lehčí a hezčí.

Žijeme-li přítomným okamžikem, smrt nutně neřešíme. Pokud se s ní ale smíříme a uvěříme, že pro nás není hrozba, jak se na svět budeš dívat pak? Jak se změní tvůj život?

 

S láskou

Anna

Sdílejte můj článek