Už jste přemýšleli nad tím, jak moc vám ovlivňuje život strach?Ať už je to strach o své blízké, o děti, o sebe, o práci, ze smrti…Strachu je kolem nás spoustu a je strašně moc svazující. Mně ovlivňoval celý život. Ano, je to i tím, že jsem úzkostnější povaha, to být ale ani nemusíte, aby vás strach dostal. Někdy ani nemusíme vědět, že nás vede a dělá za nás různá rozhodnutí, jen proto, že se tak cítíme jistější. Můj velký strach byl, že přijdu o své blízké, že tady zůstanu sama. Představa že po škole půjdu bydlet do jiného města, pro mě byla naprosto nereálná. Když jsem měla odjet na praxi do Německa, strašně jsem se bála, že se mezitím něco stane a já se s nima nestihnu rozloučit. Od malička jsem si strašně moc vážila toho, že mám oba rodiče a za každou chvilku s nima jsem byla strašně vděčná.

Byla jsem si plně vědomá toho, co mám, ale nebyla jsem si vědomá toho opravdového strachu, který za tím vším stojí…Strachu ze smrti.

V momentě, kdy jsem se dozvěděla o svém nádoru, jsem si to uvědomila. Myslela jsem ale, že se na mě nevztahuje. Opak byl pravdou…Uvědomila jsem si, že i já jsem důležitá, že moji blízcí mají také až úzkostný strach, že o mě přijdou. Že se taky bojí života beze mě. Neznamená to, že by to tady nezvládli – zvládli, ale v ten moment je měl v zajetí strach a neviděli přes něj nic jiného, včetně mě. V ten moment jsem totiž měla ještě větší strach, jak bych jim mohla tak ublížit? Díky strachu jsem nevěřila, že to zvládnu.

Když se na to všechno dívám zpětně vidím, že jsem celý život žila ve strachu a tahle nejtěžší životní situace mi pomohla pochopit to. Děkuju.

Vím, že můj nádor byl vytvořen i tímto strachem. Samozřejmě existuje i spoustu dalších aspektů (které si naštěstí s odstupem času začínám uvědomovat), ale strach byl jednou z hlavních příčin. Neříkám, že to tak je i u vás, ale u mě ano. Když jsem se pak vrátila ke všem věcem, které dělám vědomě či nevědomě, všechno mi to došlo. A to bych chtěla předat i vám. Minulý rok byl můj nejhorší v životě, ale se vším uvědoměním a sebe-poznáním zároveň i tím nejlepší. Strach je v našem životě důležitý, stejně jako stres – pohání nás kupředu. Ale jen v malé míře. Jakmile vás začne ovládat, je to špatně. Neříkám, ať se teď hned přestanete bát (to ani nejde).  Říkám, ať máte strach vědomě. Ať víte, kdy se bojíte, že se vůbec bojíte a kdy za vás rozhoduje strach – ne vy. Ze začátku vás to vyděsí, protože zjistíte, že je strachu ve vašem životě až moc, ale postupem času, se vám neuvěřitelně uleví.

Anna

Sdílejte můj článek