Po té nejdelší době vás všechny zdravím. Od posledního článku jsem o sobě dávala vědět pouze u příspěvků. Ale teď jsem se chtěla konečně trošku víc rozepsat…Není to o tom, že bych neměla čas (i když to tak často nazýváme). Je to o tom, že jsem se rozhodla, naplánovat si ten čas jinak. Stále jsem v té samé euforii, že už můžu konečně chodit sama a dělat věci bez pomoci kohokoliv jiného. Neustále někam chodím, protože můžu! Možná vám připadám jako zaseknutá gramofonová deska, ale já moc dobře vím, že se opakuju, a věřte, že ani desátým opakováním člověk nemůže pochopit něco, co nezažil…Proto se vám to snažím co nejvíce přiblížit. Činnosti, které děláme každý den a neuvědomujeme si, jaké máme štěstí, že je dělat můžeme…:
- vyvenčit svého psa
- jít se jen tak projít do přírody
- jezdit sám tramvají (Přiznejte se, kdo z vás se cestou tramvají kouká jen tak z okna, anebo si čte oblíbenou knížku? Tramvaj je to nejdramatičtější místo a co teprve, když prší…)
- zajít si do kteréhokoliv obchodu chcete (u mě nejvíc vede ten s přírodní kosmetikou a rock point…jde to k sobě, že? :-D)
- chodit do knihovny
- chodit do práce – která vás baví
- chodit mezi lidi
- rozveselit paní v obchodě, která je smutná
- cvičit jógu
- A tak dále, a tak dále….
Už to chápete? Všechno, co můžeme dělat samostatně je skvělé, protože je jen na nás, co si vybereme za činnost. Já jsem si třeba k tomu všemu našla brigádu. Není to nic extra, je to obchod s oblečením a chodím tam na 4 hodiny. V tuto chvíli je to pro mě skvělá práce. Dostanu se mezi lidi a zlehka začínám fungovat. Po roce se konečně vracím mezi lidi! To je jedna velká novinka, o které jsem vám zatím neřekla. Ta další je, že mi zjistili histaminovou intoleranci. Že jste o ní ještě neslyšeli? Já také ne. Proto jsem strávila spoustu času řešením jídla. Když jsem zjistila, že nemůžu skoro NIC, řekla jsem si, že dietu dodržovat nebudu. Po operaci jsem totiž měla takovou radost, že jsem neumřela, že jsem jedla všechno, na co jsem měla chuť. A přiznejme si to…Na zdravé věci většinou chuť nemáme. Tělo si řeklo dost, potřebuji si také odpočinout, a tak se snažím, dávat mu to nejlepší, co můžu a cítím se lépe. O stravě se můžu klidně rozepsat v dalším článku, za poslední 2 měsíce se ze mě stal skoro nutriční terapeut pro sebe samou :-D…Spousta z vás mi píše, že jste po náročné nemoci taky zhubli a jste z toho zoufalí…Nebuďte, organismus není robot a vážná nemoc pro něj je neskutečně vyčerpávající. Tělu trvá strašně dlouho, než se z něčeho takového dostane, je unavené. Dejte mu čas a všechno se spraví. Taky slyším ze všech stran, že jsem jen kost a kůže a ať se jdu okamžitě najíst, ale už si z toho nic nedělám. Všechno je tak, jak má být a tělo se potřebuje uzdravit stejně jako psychika. Držím vám pěsti!
A ta další novinka je, že tento rok pro nás s Kubou bude ve znamení cestování, takže se máte určitě na co těšit. Jeden bod, který jsem zapomněla zmínit…
- Cestování
Jak já jsem se na něj těšila! Jednoduše žiju momentem a je to to nejlepší, co jsem mohla udělat.
Mějte se zatím krásně a já slibuju, že se zase ozvu.
Anna