Když jsem šla po svém psychickém dně, uvědomila jsem si, že jsem naštvaná. Na situaci a hlavně na sebe. „Jak je možné, že se s tím nedokážu poprat? Vždyť jsem vždycky všechno zvládla. Jak je možné, že mě hned všechno položí? To mi přece není podobné.“ Měla jsem v hlavě spoustu myšlenek, ale tyhle nejhorší jsem ignorovala. Jen mě dostávaly víc a víc dolů. Když jsem měla své největší úzkosti, pátrala jsem na internetu, jak se jich zbavit, jak se vyléčit, ale nic jsem nenašla. Důvod je prostý…všichni, kteří tyhle články psali, si neprošli opravdovou úzkostí. Proto jsem se rozhodla sepsat všechno, co pomohlo mně. Všechno, co by mohlo pomoci i vám.

Psycholog

Jako prvním a nejdůležitějším bodem je psycholog. I když jsme ve 21. století, je tohle slovo pro spoustu lidí tabu. Je to něco, o čem se nemluví. Tohle tabu nechápu, chci se tomuto tématu dál věnovat a tohle tabu rozbít! Psycholog je něco jako duševní kosmetika, pomůže vám se na sebe kouknout jiným, cizím pohledem. Dozvíte se o sobě věci, na které byste sami nepřišli. Ale pozor! S psychologem si musíte padnout do noty, a to oboustranně. Bojíte se, že se u něj rozbrečíte? Podle mě je nejlepší psycholog ten, u kterého se rozbrečíte, protože se mu naprosto otevřete. Více bych se o tomto tématu chtěla vyjádřit v samostatném článku, který vyjde, co nejdříve. Jen vám řeknu, že na své problémy nejste sami a nebojte se promluvit si s psychologem  – od toho tu je.

SebeLáska

Jak vám může pomoci s úzkostí sebeláska? Hodně, řekla bych, že nejvíc vám může pomoct hlavně sebeláska. Od malička jsem na sebe neskutečně tvrdá, všechno co dělám, musí být dokonalé, když v něčem selžu, jsem na sebe ještě tvrdší. Moje psycholožka mi poslala na e-mail dotazník, který vytvořil její kolega. Zkoumali se zdraví, spokojení lidé a lidé s úzkostí, depresemi apod. Dotazník vám v percentilech řekne, jak se k sobě chováte v nejtěžších chvílích. Neřekne vám, jak se máte chovat, je to jen odrazový můstek, jak k sobě najít lepší cestu. Hádejte, jak výzkum dopadl? Zdraví lidé se k sobě chovají hezky, když něco pokazí, jsou na sebe hodní. Ti „nemocní“ jsou na sebe příliš tvrdí. Tím si pak zhoršují své další stavy. Dotazník jsem si tedy udělala a měla jsem nejmenší percentil. Donutilo mě to se zamyslet nad tím, jak se k sobě chovám, když mám, ale dokonce i když nemám úzkost. V ten moment mi to došlo. Když na mě pár dní potom přicházela úzkost, nebyla jsem na sebe naštvaná, že se mi zase vrátila a že jsem neschopná, v duchu jsem si nenadávala. Jen jsem si řekla „Zase to na tebe přichází, to vůbec nevadí, protože úzkost ve tvém životě teď je. Neznamená to, že jsi slabá a neschopná. Jak přišla, tak zase odejde, NEBOJ SE.!“. A víte, co se stalo? Úzkost odešla. Takže mým dalším bodem pro vás je: Buďte na sebe hodní.

Myšlenky

Dvěma slovy: Zpomalte myšlenky. Když na vás přijde úzkost, co udělá váš mozek? „Ne, už je to tu zase, co když tentokrát neodejde? Naposled to bylo strašné! Strašně mi tluče srdce, nemám infarkt? Neumřu?! Začínám se třást, točí se mi hlava, asi omdlím…atd. atd. atd.“ Poznáváte se? Já ano. Všechny tyhle myšlenky vám na 100% vyvolají úzkost, a co teprve, když tyhle myšlenky 4x zrychlíte. Pokud cítíte, že to na vás jde, nepoddejte se tomu a mluvte na sebe pomalu. Zaručuji vám, že to pomůže. Úzkost je v našem životě dokonce vítaná, takže se jí nezbavíte nikdy – díky ní podáváte lepší výkony, ale Úzkostná porucha už ne! V tomhle případě vám už přerostla přes hlavu a je potřeba ji vrátit na úroveň, na které má být normálně. Ale pozor, píšu jen, ať své myšlenky zpomalíte, ne ať se jim bráníte, protože to je další způsob, jak si ji přivolat. Jak to tedy udělat? Přijměte myšlenku, že to na vás asi jde a nechte ji odejít. Jen si řekněte (pomalu), že je všechno v pohodě, a když přijde, tak stejně tak, jako přišla, zase odejde. Tahle rada nezabere hned, je potřeba na ní pracovat stejně tak, jako na sebelásce. Je potřeba to trénovat, ale úspěch je zaručen. Můžete to třeba trénovat v jiných situacích, ne jen, když na vás jde úzkost. Naštve vás něco, co druhý řekl? Řekněte si pro sebe, že je zbytečné to dál řešit, máte svůj názor a ten člověk má také svůj názor. Přijměte to a nechte to odejít. Takových situací je v životě spousta, jen je třeba to trénovat. Pozor! Zpomalené myšlení pomůže jen, když na vás úzkost teprve přichází, když se rozjede, je už pozdě na pomalé myšlení.

Dýchání do trojúhelníku

Tenhle trik mě naučila moje skvělá psycholožka. Je to jednoduché a pomůže to i proti normální úzkosti. Na tři doby se nadechnete, na čtyři doby zadržíte dech a na čtyři doby vydechnete. Jde o to, abyste vydechovali víc dob, než se nadechujete. Při úzkosti totiž dochází k překysličení mozku a to pak úzkost ještě víc prohlubuje. Když hned na začátku spojíte dýchání do trojúhelníku a pomalé myšlení – pomůže vám to.

Věřím, že vám mé tipy pomohou nad úzkostí vyhrát. Příští pátek přidám další část tohoto článku, takže se máte na co těšit! Mějte se krásně!

Anna

Sdílejte můj článek