Mnoho lidí žije v domnění, že uzdravení po operaci mozku končí propuštěním z nemocnice. Je to až k neuvěření, kolik lidí si to myslí. Samozřejmě je každá taková operace jiná, některá není ani tak náročná, že byste museli být po propuštění dlouho doma. Ano, slyšela jsem o takových lidech, kteří šli po operaci mozku za 14 dní do práce. Takže ano, věřím, že rekonvalescence může být někdy rychlá (konec konců každý svého štěstí strůjcem…). Ale ne každá část mozku se po operaci chová stejně. Ne každý si může dovolit dělat si, co chce po 14 dnech od operace. Já jsem toho názoru, že se na světě můžeme pohybovat jen díky našemu tělu, je to náš chrám, a tak bychom se k němu měli chovat. Pokud nemáme tělo, nemáme nic. Byla zrovna s částí, která je velmi flexibilní, ale rekonvalescenci kvůli většímu zákroku potřebuje dlouhou. Nebudu psát bohužel, protože tu můžu být.

Bohužel existuje spousta pacientů, kteří o nádoru v mozku ví, až už je pozdě. Proto pokud, vám lékař řekne, že je operovatelný, máte napůl vyhráno!

Píšu dlouhou, ale nevím přesně, jak dlouhou. Nikdo to neví, protože se každé tělo uzdravuje svým tempem. Už se mi motání hlavy začalo zlepšovat, a tak jsem začala s výrobou náramků. Zpětně říkám, že lituji toho, že jsem nezačala později. Netušíte, jak to může být náročné, takže to nedoporučuji zkoušet. Na druhou stranu jsem ráda, protože se o to můžu podělit a poslat to dál :-D. Takže, točení se mi vrátilo v plné parádě před víc než týdnem a to tak nepříjemně, že je mi neustále nevolno. Číst a jak vidíte psát, mohu skoro bez problému…Až na čtení časopisů a knih. Opravdu nevím, čím to je, ale je to zvláštní. Zrak jsem měla před operací špatný jen na dálku, teď vidím hůř i na blízku. To mi připomíná historku, jak jsem si chtěla přišít látkovou čelenku zpátky ke gumičce. S každým píchnutím jehly jsem se modlila, ať jde jehla mimo prst. Většinou byla těsně vedle. Přítel seděl naproti mně (protože jsem hrdě odmítala pomoc) a jedl popcorn :-D. Ne po každé to tak ovšem je…Někdy mám strach, že už to tak zůstane, ale pak si řeknu, že jsem teprve měsíc po operaci. Jsou ale věci, o kterých jsem naopak přesvědčená, že tak zůstanou. Jako třeba necitlivost části hlavy. Už si na to začínám zvykat. Nejhorší to je při umývání hlavy. Nikdy necítím, kde mám ještě pěnu. Takže se mi nejednou stalo, že jsem měla hned po umytí zase mastnou hlavu. Ze začátku jsem se nechala kontrolovat, teď už ale vím, že na to musíte systematicky 😀…Ale nemusíte se takovéto necitlivosti bát, většinou se to nestává… Mimo tyto vtipné historky, je to ale nuda. Už měsíc jen ležím. Vím, že čím více budu odpočívat, tím dřív budu moct někam odjet (a taky jsem z každého pohybu hned unavená :-D). Bohužel, mám takové tušení, že do letadla nenasednu ještě dlouho, což mi trošku kazí plány…třeba to nakonec bude jinak.

Ale vím, že když se mě někdo zeptá na tak hloupou otázku: „Co celé dny doma děláš?“ Ptá se mě jen proto, že s mým stavem naštěstí nemá moc zkušeností. Za což jsem (po tom, co mě to trošku naštve) ráda! Ale ani nevíte, jak už se těším, až se budu moct podívat nahoru a dolů aniž by se mi točila hlava a až budu moct jít ven bez doprovodu, sama…

Takže vám všem přeji hezký, (ne)nudný víkend. A určitě za mě běžte udělat nějakou aktivitu, třeba se jen jděte projít. Proč? Protože můžete…Já mezitím zkouknu snad všechny dostupné seriály :-D.

Sdílejte můj článek